Plánice je coby kamanem dohodil, a tak jsem se dlouho nerozmýšlel, když jsem viděl pozvánku na TFA. Po loňském zápolení ve Strážově přibyly další dva závody a tvoří miniligu Šumavský hasič. Podle toho co vím, se v Domažlicích vystupovalo na věž, druhý závod v Plánici je už za námi a poslední se bude konat ve Strážově. Já v Domažlicích nebyl a tak jsem byl přihlášen do podřadné kategorie, která měla absolvovat stejné úkoly, nebyl ale třeba třívrstvý oblek a zásahová přilba. Šel jsem tedy v zásahových botách, PS2 a lezecké přilbě. Byla to zase dřina, ale trať byla postavená trochu jinak než v loňském Strážově a byla také o něco lehčí. Netahaly se dvě vedení B po třech hadicích, ale jen po dvou. Myslím, že bylo i méně úderů v hamerboxu. Bariéra nebyla až u konce ale spíše na začátku. I tak ji někteří vzdali. A závěr — doběh do cíle — také nebyl do mírného kopečka. Nicméně pořád to byl zápřah, svaly říkají: „Nech nás odpočívat!“ už po první třetině trati. Je třeba zatnout zuby a mezi stanovišti se pohybovat co nejrychleji. Nakonec jsem to zaběhl pod čtyři minuty což byl stanovený cíl. Při vyhlášení výsledků jsem se dozvěděl, že jsem v kategorii porovnával síly jen s dalšími pěti závodníky, což není žádný šlágr. Ale zatím, co hlavní ligová kategorie byla oceněna, mimo tašky s pěknou knihou o městě, kterou jsme dostali všichni, „jen“ poháry pro první tři borce, první tři borci z naší kategorie dostali basu piva či rovnou celý sud plzeňské desítky. Tak nějak jsem byl nakonec nejlepší z druhé kategorie. Bohužel nemám srovnání s ligovou kategorií, ale snad bych tam byl také na bedně, byť jsem neměl vybavení pro ně předepsané, myslím, že by to velkou roli nehrálo.