Již klasicky po krajském kole roztáčíme nové kolo postupových soutěží okrskovým kolem pro následující rok. Čekaly nás štafety a požární útoky. Výkon na štafetě byl značně ovlivněn údajnou délkou drah kolem hodnoty 60 m. Řekl bych pro nás negativně, pro ostatní pozitivně. Výsledky totiž byly až překvapivě vyrovnané v oblasti 45 s, nemýlím-li se, v každé sekundě pěkně jedno družstvo. Ostatní závodníci zvládaly dráhu ohraničenou dřevěnými kolíky výborně, zejména se mi líbily výkony těch na bariéře. Co se týče mě, který s neopodstatněnou sebedůvěrou pokazil na třetím úseku půlspojky, které bych se vsadil, že cvakly. Rozhodčí však rýpl praporkem a spojky se rozdělily. Nezbývalo než pojistit druhý pokus, reálně hrozilo, že nepostoupíme ani na okres. Pojištění jsem si ale řádně nepřipravil a u rozdělovače strávil notnou chvíli, než jsem vše třikrát zkontroloval. Naštěstí jsme se zařadili hned na druhé místo za výborný Nevid, který to na nás ve štafetě umí. Nezbývalo než vyhrát požární útok, respektive být alespoň o jednu příčku před Nevidem, ale proč rovnou nevyhrát. To už takový problém nebyl, neb zaběhnout nástřik na dvě hadice B je dětská slavnost. Dětská? Ano, dráhu nám během prvního pokusu přeběhla malá holčička, kterou jsem těsně minul. A vážně nevím co bych dělal, kdyby se včas nerozběhla. Konec byl tedy šťastný a příští rok můžeme vyrazit znovu na okresní soutěž.

Cestou na soutěž do Budilova mě napadlo, že jsem si ještě nepostěžoval na krajské kolo z 23.6. OZ bylo získáno pod pultem od jiného sboru. Mohli jsme si v něm přečíst leckterý nesmysl vržený na papír od stolu. Leccos se naštěstí nedodržovalo, a především start soutěže, tentokrát bohužel, také ne. Původních 7:00 přešlo postupně v tak 9:30. Disciplíny odsýpali rychle, ale kdo z hodnostářů sdružení by se vysiloval přemýšlením, zda by nešlo jako před lety pustit dvě disciplíny naráz. Nejen že by se ušetřil čas, ale taky námahu pracovní čety. Ale coby, vždyť je to tak jednoduché. K našemu výkonu: den začal povedenou štafetou za 63s, ve stovkách se moc čekat nedalo, ale páté, tedy poslední, místo by byla ostuda. V požárním útoku, na který jsme vsázeli, jsme naprosto pohořeli. Oba pokusy vysoko nad půl minuty po problémech na béčkách znamenaly poslední místo. Celkově čtvrtí za Horní Kamenicí, Hubenovem a Dehtínem a o bod před Štěnovickým Borkem. Možná za pár měsíců někdo přepíše a dá na web ručně psané i počítané výsledky z bezdrátové časomíry. Článek vydávám s odstupem časovým, zapomněl jsem jej odeslat.