Čekání na odvoz nebralo konce až z čista a jasna vyjelo červené auto s majáky, zabrzdilo u nás a tůrovalo motor. Smůla byla, že motor tůrovala řídící jednotka. Kluci z Kornatic pořád s hezkým autíčkem bojují a dnes nedobíjelo baterii, takže sotva dojeli k nám. Za Stod by to šlo jen stěží. Nezbývalo, než vytáhnout bílou flotilu a pokračovat v cestě dvěma auty.
Přes notné zpoždění našeho příjezdu, jako by se nechumelilo, byly jsme zařazeni v soutěži. Stánek, křesílka a pohoda, trochu se proběhnout po trati, která povrchem připomínala tu z Horní Lukavice, byla však mírně z kopce. Na několika místech vyšňořená shluky značek pro závodníky. Běhalo se na dvě hadice B, obě kategorie dohromady, společně s okrskovou soutěží. Oceňovali jsme množství strojů o které se dbá a místní družstva nevyjíždějí jen jednou za rok do sousední vsi na pivo a klobásu.
Běžely se dva pokusy a o pořadí rozhodoval ten lepší. To bylo pro některé málo, když oba nedokončily. Možná byly přetrénovaní. My jsme se sešli dvakrát, z toho poslední trénink rozehnalo krupobití. Lehce se rozběhat a honem na start. Trochu jsem tápal na pozici levého proudaře, ale domluvená taktika zřejmě vyšla, když startér ohlásil 15.76. V tu chvíli druhé místo, těsně za Strýčkovicemi 15.74. Před námi ještě spousta prvních i druhých pokusů. Postrach z Honezovic výsledek nedal a to ani v druhém kole. I další soupeři odpadali a Strýčkovice nevylepšili. My bohužel také ne, 16.4~ a znatelně pomalejší voda nás nechala na pochybách, jak to celé dopadne. Mezitím jsme mohli vidět dva překocené stroje, to jsem ještě nezažil, poprvé jsem si mohl prohlédnou přenosnou stříkačku zespodu. Oba stroje to přežily bez viditelné úhony. Jeden se převrátil, když béčkařka nezapojila na stroj a podruhé, když napraskla první B hadice v polovině, zamířila si to rovnou k oblakům a stroj brala sebou. Lidé ve stánku jistě osvěžení v tak nízké teplotě neocenili. Nejen, že jsem si mezi útoky oblékl, vše co bylo po ruce, ale moudře sbalená čepice byla třešnička na dortu. Časem bylo okolí základny silně podmáčené, na „jednorázovém“ cvičišti je to s odvodněním horší. Po celou dobu však panovala uvolněná atmosféra a povzbuzování družstva před útokem ve formě potlesku.
Protože se jednalo o oslavu 120 let od založení sboru, odvezli jsme si za druhé místo nejen pěkně velký pohár, ale také sadu pamětních sklenic, takže konečně mám doma pěkné sklo ze závodů.