II. kolo požárního sportu mělo letos na starost OSH Tachov a konalo se na pěkném stadionu TJ Baník Stříbro. Ráno bylo vše připravené, dráha rozměřená. Prezence probíhala na jedničku, čísla pro závodníky jsme dostali v igelitové tašce a na vysoké teploty nám pořadatelé naordinovali balení vody. Další plus měli pořadatelé za rychlý nástup, a zdálo se, že jejich činnost nám vyžene z hlavy vzpomínky na poslední krajská kola, kde soukolí organizátorů nepěkně skřípala.

Program byl vymyšlený parádně, štafeta můžů, štafeta žen a pak souběžně stovky žen a požární útok mužů následované prohozením disciplín, tedy souběžně útoky žen a stovky mužů. Černou kaňkou na krajských soutšžích je prodleva po vyvěšení výsledků, ve které mají týmy možnost podat protest. Ale pravidla jsou pravidla.

Letos jsme ale na kraj málem nejeli, jak čas šel, ten zjistil, že nemůže, ten se zranil a nakonec nás nebylo ani šest na stovky. Naštěstí se ale uvolili jít s námi do soutěže jiní borci a po několika týdnech zoufalých diskusí nad problém se definitivně rozhodlo, že se pojedeme zúčastnit. Měli jsme to jen tak tak, jen jedna štafeta, jen šest stovkařů, to znamená, že nikdo nesmí chybovat, jinak jdeme na poslední místo.

Štafetu stále neumíme, trápí nás předávky i překážky, ale vyšla obstojně a po první disciplíně jsme byli na čtvrtém místě ze šesti. Bohužel první tři byly pod minutu, my měli štafetu za 63 sekund, příliš velký rozdíl.

Druhý byl požární útok, ten umíme, ale nástřik nám při prvním pokusu nešel. Nakonec se ukázalo, že terče jsou opravdu tvrdé a sedmisekundový nástřik není nic špatného. Druhý pokus jsme polepšili tak o sekundu na 26,21 a brali jsme třetí místo z požárního útoku. To znamenalo remízu s borci z Žebnice, kteří byli na štafetě třetí a v útoku čtvrtí.

Na konec přišly stovky jednotlivců, tam byl nedostatek závodníků znát nejvíce, všechni jsme museli zaznamenat nějaký rozumný čas, ale jen já trénuji pravidelně, další dva mají závodní zkušenosti, ale průběžnému tréninku moc nedají a zbylá trojice netrénuje, a začala po dlouhé době až minulý týden. Přesto výkony nebyly špatné, netrénovaní dělali zbytečné chyby, které ale odstraní tak po roce tréninku. Hadice zamotané kolem nohou a proudnice byly jen třšničkou na dortu. Přesto jsme už v prvních pokusech splnili cíl a dali jsme platné časy. Ve druhém se mohlo zariskovat. Někteří riskovali až moc, některým risk vyšel a mezi ty jsem patři já. Původních 16.89 z prvního kola jsem vylepšil ještě ostřejším během a prásknutým rozdělovačem na 16.33 a trochu nečekaně jsem jednotlivce vyhrál o pouhé dvě setiny před Michalem Jandou, ale přejte mi to 🙂 . Přesto všechno jsme rozdílem třídy nestačili na Žebnické, kteří brali třetí místo na stovkách a celkově s deseti body o bod před námi na třetím místě.

To ale nepokazí dojem z dobře uspořádané soutěže. Jasně si vzpomínám, jak jsme se ještě minulou sobotu rozmýšleli, zda kvůli nedostatku závodníků účast neodvolat. Nakonec jsme i díky vydatné pomoci z Nevida a Mirošova vyrazili a svoje místo v krajské soutěži obhájili.