Závodu Českého poháru na stanici Košutka jsem se účastnil podruhé. Když se podívám na loňské výsledky dokázal jsem zaběhnout za ušmudlaných 19.37 v prvním pokusu, kde jsem ještě záhadně zaškobrtl vida se v cíli. Druhý pokus bych typoval na nepovedený rozdělovač (20.82). Letos jsem byl poprvé trénovat stovku 1.5.2011, tedy necelý týden před závodem. Po krátkém osahání překážek, po dlouhé odmlce v závodění, jsem se pustil do několika kompletních běhů a všechny se zadařily, zdá se, že už mám stovku zažitou, ovšem na závodě to bývá zcela odlišné. Dva závody Českého poháru jsem už absolvoval, tudíž nebylo čeho se obávat, ráno rozklusání před hasičskými vozy, otestování překážek, úprava obuvi (nová tretra se mi vyzula na bariéře), nafasovat číslo a čekat na svůj rozběh. Startér nás pravda nechal vycukat v pozoru, žádný problém, překážky jakž takž v pořádku, ale středy, středy nešly spojit, když už jsem si myslel, že je vše v pořádku a pustil je, zjistli jsem, že spojené nejsou. Následovalo sbírání ze země, spojování, alespoň že rozdělovač se zadařil a doběh do cíle v čase těsně pod hranicí dvaadvaceti sekund. Prostě moje klasické vystoupení na poháru. Mohl jsem jen tipovat, co zkazím v druhém rozběhu, nicméně, když jsem překonal překážky, zapojil rychle středy a měl čas soustředit se na rozdělovač, u kterého jsem si řádně přibrzdil, časomíra ukázala 17.97, což je takový můj standart, v absolutních číslech pak druhý nejlepší čas, jaký jsem kdy zaběhl oficiálně. Takovou sedmnáctku ale dnes umí kde kdo, na mě zbyla v konečném pořadí až 38. příčka (120 přihlášených závodníků).