Závodu Českého poháru na stanici Košutka jsem se účastnil podruhé. Když se podívám na loňské výsledky dokázal jsem zaběhnout za ušmudlaných 19.37 v prvním pokusu, kde jsem ještě záhadně zaškobrtl vida se v cíli. Druhý pokus bych typoval na nepovedený rozdělovač (20.82). Letos jsem byl poprvé trénovat stovku 1.5.2011, tedy necelý týden před závodem. Po krátkém osahání překážek, po dlouhé odmlce v závodění, jsem se pustil do několika kompletních běhů a všechny se zadařily, zdá se, že už mám stovku zažitou, ovšem na závodě to bývá zcela odlišné. Dva závody Českého poháru jsem už absolvoval, tudíž nebylo čeho se obávat, ráno rozklusání před hasičskými vozy, otestování překážek, úprava obuvi (nová tretra se mi vyzula na bariéře), nafasovat číslo a čekat na svůj rozběh. Startér nás pravda nechal vycukat v pozoru, žádný problém, překážky jakž takž v pořádku, ale středy, středy nešly spojit, když už jsem si myslel, že je vše v pořádku a pustil je, zjistli jsem, že spojené nejsou. Následovalo sbírání ze země, spojování, alespoň že rozdělovač se zadařil a doběh do cíle v čase těsně pod hranicí dvaadvaceti sekund. Prostě moje klasické vystoupení na poháru. Mohl jsem jen tipovat, co zkazím v druhém rozběhu, nicméně, když jsem překonal překážky, zapojil rychle středy a měl čas soustředit se na rozdělovač, u kterého jsem si řádně přibrzdil, časomíra ukázala 17.97, což je takový můj standart, v absolutních číslech pak druhý nejlepší čas, jaký jsem kdy zaběhl oficiálně. Takovou sedmnáctku ale dnes umí kde kdo, na mě zbyla v konečném pořadí až 38. příčka (120 přihlášených závodníků).

Občas vyrazím na závody jednotlivců, nebo se, jako jednou na Chlumu, přimotám nečekaně k požárnímu sportu a stane se něco zajímavého, jak o tom mám říct světu? Speciální blog jsem zakládat nechtěl, ale když se naskytla příležitost zde na komunitní stránce Opery, s radostí ji využívám před začátkem nové sezóny. Začnu trochu mrzutě, zítra se konají Mezinárodní akademické hasičské hry v Ostravě, minulý pátek se na univerzitním studentském serveru objevila výzva pro všechny požární sportovce s nabídkou uvolněného místa v týmu. Samozřejmě jsem neváhal a ozval se. Zklamání jsem pociťoval z odpovědi, že pojedeme jen čtyři na stovky a štafetu, samozřejmě jsem byl nažhavený na požární útok a pořádně velký tým, na školu přeci nechodí jen čtyři sportovci? Budiž tedy tak. V pondělní podvečer jsem dostal zprávu o dalším zranění a přesto, že jsem měl chuť reprezentovat školu a navštívit Ostravu, jsem ztratil odhodlání jet přes celou republiku, abych zkazil oba rozběhy, jak to předvádím na Českém poháru a jet zase domů. Snad to příště nebude taková hurá akce (pozn.: neznám celé zákulisí, pravděpodobně je můj výrok přehnaný) i tak oceňuji snahu studenta, který se rozhodl uspořádat výpravu. Těším se na sobotní pohár v Plzni na stanici Košutka, snad se předvedu v lepším světle než doposud.